Krutá kletba

15. června 2015 v 10:22 |  Pohádky
Hráči:
  1. misa660
  2. Adell
  3. volno
  4. vlno
  5. volno
Povídka je rozvinutá, proto přechází do formy dokumentu zde
Jen hráči mohou povídku upravovat!

V království zvaném Ďasovy hory žil král s královnou, které měli 2 děti. Syna Jana a dceru Jasmínu. Děti už vyrostly, bylo jim 16 let. Ano, dvojčata. Všichni se měli moc rádi, ale říká se, že jednoho dne bude království pohlceno krutou ďasovou kletbou. Tak se i stalo, právě včera. Začaly se dít ošklivé věci a jediná Jasmína může kletbu zvátit.


A ptáte se jak? Musí se vydat na dlouhou cestu, aby našla čarodějnici, která tuhle kletbu vytvořila. Když se Jasmína zastavila v jedné vesnici, aby si odpočinula, všiml si jí jeden mladík. Bylo mu zhruba 18náct, do očí mu padali havraní vlasy a jeho oči mělo neodolatelnou šedou barvu. Jasmína se ubytovala u jeho rodičů, kteří měli krčmu. Když se Jasmína najedla, rozhodla se jít spát. Na schodišti potkala mladíka. Jasmína mu věnovala unavený úsměv a pokračovala nahoru. Mladík přemýšlel, co se jí asi stalo. Nikdo o kletbě nevěděl, ale mladík cítil, že se něco stalo. A věděl, že jí pomůže.

Jasmína se ani nepřevlékla a lehla si na postel. Cítila se unaveně a proto ihned usnula. Zdál se jí sen, kde viděla mocnou čarodějku s kříšťálovou koulí. "Haha, tak naivní děvče! Pokud by se nějakou nešťastnou náhodou stalo, že mě najdeš, zabiju tě! Kletba je kletba, drahoušku," čarodějnice se ještě víc rozchechtala a Jasmína se vzbudila celá spocená. Do pokoje hned vtrhl mladík, kterého potkala na schodech, s vystrašeným výrazem: "Proboha, co se děje? Jseš v pořádku?"
"Já?.. Ano... Jen noční můra," posadila se na okraj postele a rukou si setřela pot z čela. Mládenec se k ní naklonil a sáhl na její tvář: "Vážně ti nic není? Celá hoříš!"
"To je tím snem, opravdu. Můžeš zase jít, půjdu se opláchnut vodou."
"Dobře," pomalu odkráčel, ale za chvíli se vrátil. "Mimochodem, jsem Jakub."
"Promiň, ani jsem se nepředstavila! Je toho na mě nějak v poslední době moc. Já jsem Jasmína. Děkuji, že jsem u vás mohla přespat."

"To nic.." Jakub se podrbal za krkem a zadíval se na Jasmínu. "Ehm.. došlo mi, že někam cestuješ, můžu se zeptat kam?" Jasmína se smutně usmála. "Je to složité." pokrčila rameny. Jakub si sedl do starého křesla. "Poslouchám." usmál se. Jasmína si povzdychla a začala vypravovat. "Víš, nejsem obyčejná dívka.. Jsem princezna Jasmína. Ale to není to hlavní.. jedna čarodějnice uvalila na můj domov kletbu a já.. Já jsem jediná, kdo jí může porazit. Tedy možná." Jakub se na ní beze slova koukal. Najednou ho napadl šílený nápad. "Půjdu s tebou." vyhrkl.

"Cos to řekl? Asi jsem špatně slyšela," smála se. Jakub vstal z křesla a postavil se před Jasmínu a zřetelně pravil: "Půjdu s tebou."
"Proč bys to dělal? Vůbec mě neznáš a hlavně tohle musím udělat sama. Nikdo mi nemůže pomoct. A vůbec se tě to netýká, nemůžeš se jen tak vrhnout do nebezpečí! Nebude to lehké!" snažila se ho odradit, ale Jakub se nedal.
"Vidíš, mám rád nebezpečí. Počkej chvíli, něco ti ukážu," odešel a za chvíli se vrátil s mečem v ruce. "Jsem připraven vyrazit. Ochráním tě a společně zabijeme čarodějnici! Tak se hezky vyspi a zítra!" zase odešel a Jasmína jenom tupě zírala na již zavřené dveře. Tohle se nemůže stát, musí jít přece sama.

Ale co mohla dělat? Měla mu to jít ještě teď rozmluvit? Ale už ani neví kam šel. Znovu si lehla do měkké postele a zavřela oči. Ale hned uviděla svou rodinu a svého bratra. Rychle oči otevřela a porozhlédla se. Spánek asi nebude dobré řešení. Vylezla z postele a vzala si deku. Potom si sedla do výklenku u okna. Byl tu krásný pohled na hvězdy. Jasmína opřela hlavu o okno a dívala se ven. Přemýšlela proč právě ona, musí porazit čarodějku. Proč to nemohl udělat její bratr. Byl statečnější.. Jasmína byla o proti němu, jen malá vyděšená dívka, která vůbec neví co dělat. Doufala, že si to Jakub ještě rozmyslí.. Ale v hloubi duše zase doufala, že s ní na tu cestu půjde. Aspoň nepůjde sama.

Nakonec u okna usnula, ale probudila se brzy ráno. Sešla ze schodů a zjistila, že ještě celá vesnice spí a rozhodla se odejít. Zabalila si pár buchet, které zbyly ze včerejšího dne. "Snad to nebude vadit, když si jich pár vezmu," pomyslila si. Pomalu otevřela dveře, které zavrzaly a vyběhla ven. Krčma se jí pomalu vzdalovala a Jasmína stále čekala, že se Jakub třeba objeví za ní, ale nikdo nikde. Rozhodla se na to nemyslet a šla dál, je to tak správně.

Ale čím šla dál, tím měla větší pocit, že jí někdo sleduje. Zastavila se a vytáhla dýku, kterou ukradla bratrovi. Ve křoví se něco hnulo. Vydala se tam a byla připravené zaútočit, ale člověka, který tam byl, znala. Tedy skoro znala. "Jakube?! Co tu děláš?!" Jakub se koukl z Jasmíny na dýku a potom zpátky. "Viděl jsem tě z okna. Řekl jsem ti, přece, že jdu s tebou."

"A proč se schováváš ve křoví?" nechápala a pomalu zastrčila dýku. Jakub vylezl ven. "Jen tak, abych si tě otestoval, jestli máš na to porazit někoho sama. Vedla sis dobře, to se musí nechat. Ještě bych něco vylepšil, ale tak na princeznu je to slušné. A něco jsem ti přinesl," vytáhl dlouhý stříbrný meč a podal jí ho. "A co budeš mít ty?"
"Mám ještě jeden," měl je na zádech a Jasmína je proto neviděla. "Ale... já to umím jen s dýkou," zdráhala se přijmout tak velkou a těžkou zbraň.
"Hm, od toho jsem tady já, ne? Jelikož jsi vstala brzy, máme čas něco natrénovat," sebejistě prohlásil. Jasmína si nedůvěryhodně prohlížela ten těžký meč, který ztěží udržela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adell Adell | E-mail | 18. července 2015 v 21:29 | Reagovat

A ptáte se jak? Musí se vydat na dlouhou cestu, aby našla čarodějnici, která tuhle kletbu vytvořila. Když se Jasmína zastavila v jedné vesnici, aby si odpočinula, všiml si jí jeden mladík. Bylo mu zhruba 18náct, do očí mu padali havraní vlasy a jeho oči mělo neodolatelnou šedou barvu. Jasmína se ubytovala u jeho rodičů, kteří měli krčmu. Když se Jasmína najedla, rozhodla se jít spát. Na schodišti potkala mladíka. Jasmína mu věnovala unavený úsměv a pokračovala nahoru. Mladík přemýšlel, co se jí asi stalo. Nikdo o kletbě nevěděl, ale mladík cítil, že se něco stalo. A věděl, že jí pomůže.

2 Adell Adell | E-mail | 18. července 2015 v 22:04 | Reagovat

"To nic.." Jakub se podrbal za krkem a zadíval se na Jasmínu. "Ehm.. došli mi, že někam cestuješ, můžu se zeptat kam?" Jasmína se smutně usmála. "Je to složité." pokrčila rameny. Jakub si sedl do starého křesla. "Poslouchám." usmál se. Jasmína si povzdychla a začala vypravovat. "Víš, nejsem obyčejná dívka.. Jsem princezna Jasmína. Ale to není to hlavní.. jedna čarodějnice uvalila na můj domov kletbu a já.. Já jsem jediná, kdo jí může porazit. Tedy možná." Jakub se na ní beze slova koukal. Najednou ho napadl šílený nápad. "Půjdu s tebou." vyhrkl.

3 Adell Adell | E-mail | 18. července 2015 v 22:26 | Reagovat

Ale co mohla dělat? Měla mu to jít ještě teď rozmluvit? Ale už ani neví kam šel. Znovu si lehla do měkké postele a zavřela oči. Ale hned uviděla svou rodinu a svého bratra. Rychle oči otevřela a porozhlédla se. Spánek asi nebude dobré řešení. Vylezla z postele a vzala si deku. Potom si sedla do výklenku u okna. Byl tu krásný pohled na hvězdy. Jasmína opřela hlavu o okno a dívala se ven. Přemýšlela proč právě ona, musí porazit čarodějku. Proč to nemohl udělat její bratr. Byl statečnější.. Jasmína byla o proti němu, jen malá vyděšená dívka, která vůbec nebí co dělat. Doufala, že si to Jakub ještě rozmyslí.. Ale v hloubi duše zase doufala, že s ní na tu cestu půjde. Aspoň nepůjde sama.

4 Adell Adell | E-mail | 18. července 2015 v 22:47 | Reagovat

Ale čím, šla dál tím měla větší pocit, že jí někdo sleduje. Zastavila se a vytáhla dýku, kterou ukradla bratrovi. Ve křoví se něco hnulo. Vydala se tam a byla připravené zaútočit, ale člověka, který tam byl znala. Tedy skoro znala. "Jakube?! Co tu děláš?!" Jakub se koukl z Jasmíny na dýku a potom zpátky. "Viděl jsem tě z okna. Řekl jsem ti, přece, že jdu s tebou."

5 misa660 misa660 | Web | 19. července 2015 v 8:54 | Reagovat

[4]: Nefunguje mi na tebe e-mail, pravděpodobně nebudeš mít teda ani přístup k dokumentům. Kdyžtak mi něco pošli na misa660@seznam.cz a já si ten mail vezmu odtamtud. Pokračuj do komentářů, když tu nebudu

6 Adell Adell | E-mail | 19. července 2015 v 12:23 | Reagovat

Potom jsem se koukla na Jakuba. "Nemůžu po tobě chtít, aby si šel se mnou." řekla jsem. Jakub se pousmál. "Princezna by nikam bez rytíře chodit neměla ne?" Musela jsem se usmát. "Můj bratr by se ti líbil. Je stejně tvrdohlavý jako ty." řekla jsem. "Někdy vás seznámím."
"Až bude všechno v pořádku." přikývl Jakub. "Nevím, jestli to bude všechno v pořádku." namítla jsem. Jakub natáhl ruku a pohladil mě po tváři.
"Bude to v pořádku." řekl. "Slibuju." přikývla jsem a povzdychla si. "Tak jdeme na to trénování?"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama