Černočerná tma

6. července 2015 v 9:45 |  Thrillery

Hráči:
  1. misa660
  2. Al
  3. volno
  4. volno
  5. volno

Najednou v pokoji zhaslo světlo. Klára odložila knihu a zděšeně se porozhlédla po pokoji. Její zrak si pomalu zvykal na tmu, a tak po chvilce již rozeznávala matné obrysy předmětů v pokoji. Opatrně vylezla zpostele a snažila se téměř poslepu najít dveře místnosti. Krůček po krůčku našlapovala a už když věděla, že je na dosah kliky, šáhla do prázdna. Dveře byly dokořán otevřené. Zapotácela sebou a snažila se udržet rovnováhu. Nečekala, že dveře budou otevřené, když dobře věděla, že je v baráku úplně sama.


Vyzkoušela vypínač, ale nic se nestalo. Chystala se vykouknout, když však zaváhala. Dokázala si velice živě představit tu velkou cizí ruku, jak jí zacpe ústa a smýkne s ní na podlahu. Skoro viděla, jak temná postava zavře dveře a pozoruje ji, jak se zoufale snaží odplazit pryč, užívá si její bezmoc… Nech toho, okřikne se v duchu, prostě jenom vypadl proud. Jsi zbytečně paranoidní. To máš z těch hororů. Přesto se neudržela, prohledala jeden ze šuplíků a vytáhla malý nůž na dopisy - ne zrovna nejostřejší, ale v případě potřeby postačí. Co kdyby tu přece jen někdo byl? "Ale není. Nikdo tu není kromě tebe!" pronese nahlas. Klára se však vždy řídila pravidlem "buď připravena na všechno" a ani dnes ho nehodlala porušit. Až nahodí proud, tak se svému strachu zasměje. Její oči si již dokonale zvykli na okolní temnotu. Opatrně vyšla na chodbu a pomalu se rozhlédla kolem. Když se ujistila, že je stále sama, vydala se po dřevěném schodišti najít pojistky.

Stále se rozhlížela kolem, i když nic neviděla, našlapovala velmi potichu a stále připravená k útoku s nožíkem v ruce. Sešla schody a nahmatala dveře od sklepa, kam se jí vůbec nechtělo. Nerada chodí do studené místnosti pod domem i za světla a nyní si bude muset poradit bez něj. Otevřela dveře a ještě naposledy se pořádně zaposlouchala, zda není někdo uvnitř. Nic neslyšela a proto sestupovala níž do sklepa.

Zdálo se jí, že to trvá věčnost. Když konečně stoupla na poslední schod, ozvalo se křupnutí, v tom tichu takřka ohlušující. Okamžitě si domyslela, na co to vlastně šlápla. Pojistky byly vytrhané a rozházené po celém sklepě. Některé byly rozšlápnuté. Ač neochotně, musela si přiznat, že tu skutečně někdo je. V tu chvíli se za ní ozvalo zapraskání. Otočila se, připravená zaútočit na vetřelce, ale nikdo tam nebyl.

Cítila, jak se zahřívá strachem a řinoucí se pot na celém obličeji. A jediné, co teď slyšela byl její tlukot srdce. Začínalo se jí dělat špatně a měla pocit, že každou minutu zkolabuje. No jasně, potřebuju inhalátor! Sakra. Zase zpátky nahoru. Trpěla astmatem. Musela jít nebo se tam za chvíli udusí. Stejně si bude muset nahoře sehnat baterku, aby měla na baráku aspoň trochu světla. Tohle sama jen tak nespraví. Nejradši by volala policajty, ale zrovna četla knihu, kde dívka zažila podobnou situaci a když to ohlásila na policii, byla podříznuta. Proto se telefonátu dost bála a ani neví, jestli tu opravdu někdo je. "Třeba nepořádek způsobily krysy", snažila si naivně namluvit. Zase nastalo ticho, a proto se rychle vydala do schodů pro inhalátor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Al Al | 16. července 2015 v 23:37 | Reagovat

Vyzkoušela vypínač, ale nic se nestalo.  Chystala se vykouknout, když však zaváhala. Dokázala si velice živě představit tu velkou cizí ruku, jak jí zacpe ústa a smýkne s ní na podlahu. Skoro viděla, jak temná postava zavře dveře a pozoruje ji, jak se zoufale snaží odplazit pryč, užívá si její bezmoc…
Nech toho, okřikne se v duchu, prostě jenom vypadl proud. Jsi zbytečně paranoidní. To máš z těch hororů. Přesto se neudržela, prohledala jeden ze šuplíků a vytáhla malý nůž na dopisy – ne zrovna nejostřejší, ale v případě potřeby postačí. Co kdyby tu přece jen někdo byl? "Ale není. Nikdo tu není kromě tebe!" pronese nahlas. Klára se však vždy řídila pravidlem „buď připravena na všechno“ a ani dnes ho nehodlala porušit. Až nahodí proud, tak se svému strachu zasměje. Její oči si již dokonale zvykli na okolní temnotu. Opatrně vyšla na chodbu a pomalu se rozhlédla kolem. Když se ujistila, že je stále sama, vydala se po dřevěném schodišti najít pojistky.

2 Al Al | 19. července 2015 v 22:29 | Reagovat

Zdálo se jí, že to trvá věčnost. Když konečně stopla na poslední schod, ozvalo se křupnutí, v tom tichu takřka ohlušující. Okamžitě si domyslela, na co to vlastně šlápla. Pojistky byly vytrhané a rozházené po celém sklepě. Některé byly rozšlápnuté. Ač neochotně, musela si přiznat, že tu skutečně někdo je. V tu chvíli se za ní ozvalo zapraskání. Otočila se, připravená zaútočit na vetřelce, ale nikdo tam nebyl.

3 Al Al | 21. července 2015 v 15:36 | Reagovat

Schody vyběhla rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani maratonský běžec. Letmo si všimla, že dveře do ložnice jsou přivřené. Nemohla si vzpomenout jestli dveře zavřela sama, ale zreovna teď ji to ani v nejmenším netrápilo. Ještě než se začetla do knihy, postavila inhalátor na noční stolek, hned vedle lampičky, aby ho měla vždy při ruce. Ale teď tam nebyl. Ne, ne, ne, ne,…, opakovala si pořád dokola zatímco rukama stále šátrala po stolku, naivně doufajíc, že ho v té tmě přehlédla. Inhalátor nebyl  ani na stolku, ani na zemi vedle něj, ani zapadlý za stolkem. Dech se jí stále více zkracoval. Připadala si, jako by ji kdosi neviditelný škrtil.
V tu chvíli si vzpomněla na přivřené dveře. Jasně, že to nebyla ona. Nemohla to být ona. V té chvíli myslela na úplně jiné věci, než na pitomé dveře. Někdo tu přece jenom je a ona mu vběhla rovnou do pasti. Ty hloupá, stačila si Klára pomyslet chvilku před tím, než se za ní dveře ložnice zprudka zabouchly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama