Táborníci

18. července 2015 v 22:01 |  Milostné
Hráči:
  1. misa660
  2. Adell
  3. volno
  4. volno
  5. volno
Rozvinutá povídka! Hlídat si aktualizaci, ještě jsem nepřišla na to, jak by šlo zavést oznámení, že byl dokument změněn :D zde

A je to tu zase. Výpomoc na dětském táboře. Jako malá jsem se ho sama každé léto zúčastnila a když jsem vyrostla, stala se ze mě instruktorka. Je škoda, že tábor trvá pouze 14 dní, protože se tu opravde zažije spoustu zábavy. A nejezdím sama, jsou tu se mnou kamarádky, které též pomáhají. A aspoň vždycky zapomenu na kluky a nemusím je řešit, protože zde se věnujeme jen malým dětem a nikdy se nestalo, že bychom potkaly nějakého klučinu jako výpomoc. Když už se tu objeví, tak jsou to podivíni, ale dobří kamarádi. Nikdy v nich ale nvidím nic víc.


Spíme v chatkách po čtyřech a krásně to vychází pro mě a moje kamarádky. Mé jméno je Alex a moje kamarádky se jmenují Šárka, Domča a Káťa. Všechny tři mám moc ráda a kdyby tady nebyly tak se snad unudím. Zrovna jsem si dobalila kufr a postavila na chodbu, aby mi ho můj drahý táta mohl odnést do auta. Potom jsem šla do auta a sedla si. Na uši jsem si dala sluchátka s oblíbenou hudbou. Vždycky poslouchám písně, když někam jedu. Hlavně dlouhé cesty a tahle dlouhá tedy byla. Táta s mamkou nastoupili a táta nastartoval auto a rozjel se. Opřela jsem si hlavu o okýnko a zavřela oči. Doufala jsem, že celou cestu prospím.

Dařilo se mi to jen částečně, protože mi myšlenky stále ubíhaly někam do neznáma a drncáky ke spaní moc nepomáhaly. Ale nakonec jsme dojeli a já se s rodiči rozloučila. Mamka měla na krajíčku, tak jako vždycky: "No tak, mami, budeme si psát. Vždyť sis kvůli tomu dokonce pořídila Facebook a už nejsem malá." Máma měla o mě strach, protože jsem jedináček.
"Já vím, broučku, ale stejně..." objala mě a já se cítila trapně. Ještě víc, když se vedle nás objevil nějaký kluk menší postavy.

Otočila jsem se na něho. "Potřebuješ něco?" zeptala jsem se s úsměvem. Tomu klukovi jsem tipovala tak 13náct. "Můj brácha mě poslal, abych zjistil, jestli tu někde není koště a lopatka." vysvětlil otráveně. "Jo já ti ho donesu.. Jen mi řekni chatku." kluk mi řekl číslo chatky a zmizel. Ještě jednou jsem se rozloučila s mámou a s tátou a vydala se do skladu, kde byly věci. Kufry jsem měla zatím venku. Vydala jsem se do chatky toho kluka. Holky, které stály u chatky, kam jsem šla, se pořád hihňaly a o něčem si šeptaly Nechápavě jsem zakroutila hlavou a zaťukala. Když se dveře otevřely, čekala jsem tam toho malého kluka. Ale místo toho přede mnou stál možná i o rok starší kluk.

"Oh, promiň, asi jsem si spletla chatku. Nějaký malý kluk mě poslal pro koště a lopatku," máchla jsem koštětem před sebou, až jsem kluka stojícího před sebou praštila do břicha. "Au," zapotácel se a držel se za břicho. "Ježiši, promiň, jseš v pohodě?" přispěchala jsem mu na pomoc a místo toho jsem ho praštila lopatkou do hlavy. Znova vykřikl. Radši jsem všechno odhodila na zem a můj obličej celý zrudl. Chtěla jsem zmizet, ale pomoc bych poskytnout měla. Najednou se začal smát: "Teda, taky mi mohl brácha říct, že řekne nějakýmu trdlu. Jsem Dan a jo, chtěl jsem to koště a lopatku. Díky," sebral věci ze země a já stála jako přikovaná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adell Adell | E-mail | 18. července 2015 v 22:21 | Reagovat

Spíme v chatkách po čtyřech a krásně to vychází pro mě a moje kamarádky. Mé jméno je Alex a moje kamarádky se jmenují Šárka, Domča a Káťa. Všechny tři mám moc ráda a kdyby tady nebyli tak se snad unudím. Zrovna jsem si dobalila kufr a postavila na chodbu, aby mi ho můj drahý táta mohl odnést do auta. Potom jsem šla do auta a sedla si. Na uši jsem si dala sluchátka s oblíbenou hudbou. Vždycky poslouchám písně, když někam jedu. Hlavně dlouhé cesty a tahle dlouhá tedy byla. Táta s mamkou nastoupili a táta nastartoval auto a rozjel se. Opřela jsem si hlavu o okýnko a zavřela oči. Doufala jsem, že celou cestu prospím.

2 Adell Adell | E-mail | 18. července 2015 v 22:40 | Reagovat

Otočila jsem se na něho. "Potřebuješ něco?" zeptala jsem se s úsměvem. Tomu klukovi jsem tipovala tak 13náct. "Můj bracha mě poslal, abych zjistil, jestli tu někde není koště a lopatka." vysvětlil otráveně. "Jo já ti ho donesu.. Jen mi řekni chatku." kluk mi řekl číslo chatky a zmizel. Ještě jednou jsem se rozloučila s mámou a s tátou a vydala se do skladu, kde byli věci. Kufry jsem měla zatím venku. Vydala jsem se do chatky toho kluka. Holky, které stáli u chatky kam jsem šla se pořád hihňali a o něčem si šeptali. Nechápavě jsem zakroutila hlavou a zaťukala. Když se dveře otevřeli čekala jsem tam toho malého kluka. Ale místo toho přede mnou stál možná i o rok starší kluk.

3 Adell Adell | E-mail | 19. července 2015 v 11:52 | Reagovat

"Jsem Alex." představila jsem se. "Přivezl si brachu?" Dam se na mě podíval. "Ne budu tu jako vedoucí." mrkl na mě. Panebože je tak sladký. "Aha.." vykoktala jsem. "A ty?" zeptal se úsměvem a opřel se o rám dveří. "Jsem tu jako výpomoct. Nebo jinak instruktorka." usmála jsem se. "No asi bych měl jít pokračovat v úklidu." povzdychl si. "Dobře." přikývla. "Měj se Alex." řekl. "Ahoj." Dan zalezl do chatky a zavřel. Ještě chvilku jsem tam stála a potom jsem rychle zmizela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama