Zahradnice a umělec (z obrázků)

9. září 2015 v 21:34 | misa660 |  Jednodílné

Na 2 náhodně vygenerované obrázky jsem vytvořila následující povídku. (trvalo mi asi 2 dny, než na to něco vymyslím :D)




Vášnivá zahradnice Katharine měla zrovna naplánováno několik změn se svojí zahradou, když tu najednou přišel někdo, kdo jí obrátil život naruby.

Jako každé ráno si Kat uvařila černý čaj, do misky s obličejem nasypala ovesné vločky, které zalila mlékem. Sedla si ke stolu a pustila zprávy. Samá válka v Sýrii nebo uprchlíci v Evropě. Přepnula program na dokumentární pořad. Zesílila hlasitost a chroupala müssle. Právě ukazovali, jak se staví sochy z písku. Jak se umělci účastní různých soutěží a jak se stávají slavnými. Nepřišlo jí na tom nic extra, ale líbila se jí výsledná díla.

Byla sobota a proto jí dnes nečekala žádná práce v obchodě. Oblékla si pracovní oděv a vyšla na svojí zahrádku mezi stěny baráku. Zahrada se linula dál, ale tady jí zbývá ještě pár oprav. Zde sedává se svými sousedy a přáteli. Na bílý kulatý stoleček vyndala všelijaké nářadí, které bude potřebovat. Především květináče, semínka a nůžky. Složila bílé židličky na sebe, aby jí nepřekážely při práci. Na tomto místě ještě téměř nic nekvete a prostor je chudý. Na rozdíl od velké zahrady, která je za domem. Všude rostou ovocné stromy a keře, živý plot, kytičky - hlavně tulipány a růže.
Pustila se do práce a zapnula si rádio, aby si mohla zpívat.

Když se hrabala v hlíně a zasazovala nové rostliny, ozval se zvonek u dveří. Kat předpokládala, že se u vchodu objeví nějaká sousedka, která bude potřebovat vajíčka. Otevřela dveře a téměř se lekla. Před jejíma očima stála mužská postava, sexy postava.
"Dobrý den, vy jste paní Katharine Davisová, že? Jsem nový soused od vedle. Říkal jsem si, že bych se mohl seznámit s novými tvářemi," usmíval se, "oh, promiňte, ani jsem se nepředstavil. Simon Grant," podával jí pravou ruku, ale Kat nemohla opětovat jeho stisk, protože její ruka byla celá špinavá. "Omlouvám se, netušila jsem, že se někdo přistěhovává. A zrovna pracuji na mojí zahradě a tak trošku mám všude hlínu," zasmála se a podívala se na svoje hnědé dlaně.
"Jasně, v pořádku. Nechcete pomoct?" nabídl se a Kat vytřeštila oči. Nikdy jí nikdo nepomáhal, hlavně ne muži. Všechno dělá ráda sama. "Rozumíte zahradě?" ironicky se otázala.
"Hmm, asi ne? Ale mohl bych vám postavit nějakou sochu z písku, to by zahradu mohlo zkrášlit, co říkáte?" jeho odpověď jí zarazila.
"Vy...stavíte sochy z písku? Páni!" vydechla a pokračovala, "zrovna ráno jsem o tomto umění sledovala dokument."
"A? Líbilo se vám to?"
"Ovšem, jen tomu moc nerozumím, jak může všechno stát a vůbec. Preferuji svojí zahradu, miluji práci s rostlinami."
"Takže vášnivá zahradnice? Každý máme svého koníčka," opřel se o stěnu domu.
"Oh, pardon. Nepozvala jsem vás dál. Chcete kávu nebo něco?" ukázala dovnitř.
"No...myslel jsem, že se seznámím s ostatními sousedy, ale rád si dám kafe. Můžu je navštívit později," překročil práh a Kat ho provedla domovem.
"Pozvala bych vás na mojí terásku se zahradou, ale zrovna je tam bordel. Nebude vám vadit, když zůstaneme v kuchyni?"
"A mohl bych jenom nakouknout na tu vaší slávu?"
"Jistě," ukázala mu cestu na zahradu. Prošli skrz binec, kde normálně tráví čas s návštěvou, když je venku hezky a dovedla ho až do její obrovské zahrady. "To je moje království,"přičichla k růžím, u kterých právě stály.
"Wow, to jste dělala sama?" podivil se.
"Ano, několik let. Ale stálo to za to. A hlavně mě taková práce baví, nestěžuji si."
"Nádhera, rád bych vám postavil nějakou tu sochu z písku, ale to bychom museli přivést písek, to asi nepůjde, co?" zažertoval a Kat se zasmála. Vrátili se zpátky, Kat si umyla v koupelně ruce a Simon vyčkával u stolu. Porozhlížel se po místnosti, která byla plná různých dekorací, obrazů a květin. Líbilo se mu to. Pak Kat uvařila vodu a zalila kávu. Společně usrkávali a povídali si o svých životech. Zjistili, že jsou oba samotáři a ani jeden z nich nehledá lásku. "Až přijde, tak přijde," prohlásil Simon a Kat přikývla. Měla stejný názor. Nakonec se blížilo pozdní odpoledne a oba usoudili, že je čas na odchod. Simon musí obejít ostatní domy a Kat musí dodělat práci na zahradě. Asi toho už moc nestihne. Povzdychla si. Měla toho udělat tolik a zvládne polovinu.

"Těšilo mě Kat a rád bych vás někdy vzal na místo plné písku. Mohl bych vám ukázat, jak se staví dokonalé sochy a mohli bychom si postavit společné dílo. Mimochodem, říkej mi Simon," navrhl jí tykání a Kat to přijala. "Kat," potřásli si rukama.
"Kdy máš čas?"
"Zítra?" neměla absolutně žádný čas, ale nemyslila mozkem, nýbrž srdcem. Nechápala, proč to dělá, ale chtěla se s ním zase vidět.
"To zní dobře. Zítra by to šlo. Co takhle po obědě? Vyzvednu tě a pojedeme si postavit sochy?"
"Bezva," podotkla a pak už Simon vážně odešel. Zavřela za ním dveře a cítila se skvěle. Culila se. Musela zavolat svojí nejlepší kámošce, co se jí zrovna přihodilo.
"No nekecej! Ty ses zamilovala? Po tolika letech? Snad to nebude takový idiot, jako ten předešlý. Jsem šťastná, že jsi zase schopná něco cítit. Konečně!" křičela do telefonu Taylor.
"Nejsem zamilovaná, ale má zajímavého koníčka a zdál se být milý. A mám ráda chlapy, kteří pro něco žijí. On žije pro písek!" začala snít a vyprávět, co se všechno z dnešního dne dozvěděla. Taylor jí naslouchala a ani nedutala. Myslila si svoje, i když to Kat popírala. Nakonec nastal večer a venku už nebylo vidět. Kat se na sebe naštvala a uvažovala o tom, že za trest zítra nikam nepůjde a bude makat od rána do večera. Ale nejdřív musela všechno uklidit zpátky do beden a vyspat se.

Nedělní ráno se zdálo být poklidné. Po snídani si chtěla vzít pracovní úbor, ale nakonec si to rozmyslila. Kdyby začala pracovat, nikdy by nemohla jet se Simonem na písečné místo. Proto šla pouze zastřihnout živý plot a pak se již blížila doba oběda. Uvařila si slepičí polévku a přemýšlela, jaké to asi dneska bude. Ve dvě hodiny zazvonil zvonek.

"Ahoj, Kat, jsi připravená?" objevil se za dveřmi Simon, když Kat otevřela.
"Jasně, jen si ještě vezmu pár věcí a můžeme vyrazit," doběhla si pro tašku a za chvíli už seděli v autě.
"Tak kam mě vezeš, Simone?"
"Uvidíš," usmál se a sledoval vlnící se silnici před sebou.
"Co říkáš vlastně na ostatní sousedy?" zeptala se.
"Hmm, někteří milí, jiní protivní. Ale ty jsi jediná krásná a nejmilejší," pootočil se na ní, koutky úst se mu zvedly a Kat se začervenala. Celou cestu si povídali a nikdy nenastalo trapné ticho. Kat byla v sedmém nebi.
"Tak, jsme tady," podotkl Simon a zastavil na parkovišti. Kousek za ním Kat spatřila snad nějakou poušť. Samý písek. A spoustu lidí, kteří se v něm hrabali a něco stavěli.
"Jsme na místě, které je vyhrazené pro stavbu písečných soch, tak pojď," popadl jí za ruku a táhl jí na klidné místo, kde nikdo nebyl. Cestou pozdravil pár mužů, protože je znal. Zabořili se nohama do písku, který byl o něco jiný, než který Kat znávala.
"Je trochu chemicky upravený, aby se z něho lépe stavělo," řekl Simon. Kat došla slova a pouze přitakávala.
"Co bys chtěla postavit? Zvíře, člověka, věc?"
"Ehm...to všechno zvládneš?" podivila se.
"No jasný, že vůbec váháš. Zkusíme nejdřív něco lehčího. Co třeba vázu? Nebo strom?" navrhl Simon a Katharine pokrčila rameny na souhlas.

Uplynul nějaký čas a Kat mlčky a zaujatě sledovala, jak Simon tvoří a tvoří. Nakonec se dočkala a výtvor byl na světě. Simon dokázal postavit dokonalý ovocný strom z písku.
"Páni!" vydechla nadšeně a zaujatě.
"Pěkný, viď? Teď to zkusíš i ty," mrkl na ní a přitáhl jí blíž k sobě, aby jí mohl dávat rady.
"Ne,já...ne, já bych to akorát zničila," zdráhala se.
"Ale no tak, zkusíme to společně, ano?" A tak celé odpoledne stavěli sochy z písku. Katharine to moc nešlo, ale učila se rychle. Kat se Simonem se velmi sblížili, několikrát se jejich ruce při stavbě setkaly a v Kat projela vlna vzrušení. Kat se několikrát podařilo zničit celé dílo, protože to dala na špatné místo a socha se celá zbourala. Za to jí Simon povalil do písku a Kat po něm házela hrst štěrku. Simon z legrace skučel a brečel, že mu to hodila do očí. "Promiň, promiň, nechtěla jsem," přiblížila se k němu do těsné blízkosti a chtěla se mu podívat do očí, jak moc je to zlé. V tu chvíli se na sebe zadívali a jejich rty se pomalu přibližovaly. Simon byl první, který se ujal letmého polibku na pusu. Kat se odtáhla, podívala se na něj a zakřičela: "Ty pitomče, já myslela, že pojedeme k doktorovi a ty to na mě jenom hraješ!" zasmála se a hodila po něm další várku písku. Simon si to nechal líbit a jenom se usmíval. Nakonec to nevydržel a vrhl se na ní plnou vášní. Líbali se snad až do večera a o sochy už neměli ani trochu zájem. Nakonec je vyhodila ochranka, že je čas k odchodu. Jak trapné. Oprášili se navzájem, z vlasů vybírali zbytky písku a připadali si jako opice, které si vyčesávají srst. Nasedli do auta a dojeli domů.

"Kat, to bylo nejkrásnější stavění soch, které jsem kdy v životě zažil," culil se na usměvavou mladou ženu.
"Možná bys měl někdy zkusit zahradničit. Abychom měli každý z nás zpestřený náš koníček."
"Výborný nápad. A kdybys chtěla, můžeš jít ke mně domů," Kat chvíli váhala, ale pak se rozhodla, že bude lepší jít každý sám. Přeci jenom nechce nic uspěchat.

"V pohodě, to byl jen nápad. Přeji dobrou noc," políbili se a Kat zasněně odemykala dveře od domova. Naposledy se otočila, Simon na ní stále hleděl. Poslala mu vzdušný polibek a zašla dovnitř. Plácla sebou na postel a měla pocit, že se vnáší na oblacích. Z vyčerpání nakonec neumytá usnula a vzbudila se v šest hodin ráno. Čekala na ní krásná smska od Simona, která jí rozradostnila celý den. Nevadilo jí ani, že absolutně nic nestihla udělat na svojí zahradě, protože i tak byla šíleně šťastná a asi po pěti letech znovu zamilovaná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama