Zloděj s padákem (ze slov)

9. září 2015 v 21:40 | misa660 |  Jednodílné
Další povídka ze slov. Slova mi tentokrát pomohla vytvořit spíše téma. Slova: zloděj, padák, strach, pes


Zazvonil jí kulatý budík, který neochotně zamáčkla. Převalila se na bok a zase usnula. Asi po hodině se Maxovi, věrný čtyřnohý psí kamarád, něco nelíbilo a proto vyběhl po schodech nahoru. Vyskočil ke klice a svojí velkou tlapkou otevřel pokoj paničky. Strčil čenichem do dveří a proběhl dovnitř. Neváhal a za pár vteřin se ocitl na její posteli. Začal Emmu olizovat, aby se vzbudila. Něco zabručela, pak otevřela oči a zamžourala na hodiny. Rychle popadla z nočního stolku své dioptrické brýle, aby se přesvědčila, že ručičky opravdu ukazují deset hodin. Rychle odkopla peřinu, velkého hnědého boxera shodila na zem a běžela do koupelny. Začala panikařit. Už má být hodinu v práci a ona stále trčí doma. Proč jí nikdo nezavolal? Max stále poskakoval kolem ní, chtělo se mu na záchod. "Já vím, Maxi, promiň. Hned ti otevřu, dneska se vyvenčíš na zahradě, ano?" Max zaštěkal, pravděpodobně souhlasil. Když si vyčistila zuby, hodila na sebe oblečení a seběhla dolů. Otevřela dveře na zahradu, aby si mohl Max ulevit. Boxer vyběhl a už o něm nevěděla. Tak jako vždycky. Emma má docela velkou zahradu s mnoho ovocnými stromy a různými rostlinkami. Když už chtěla vyrazit, vzpomněla si, že nemá mobil. Vrátila se do svého pokoje, kde našla telefon ležící na zemi. To jsem byla opilá nebo co? Popadla ho a chtěla vytočit šéfovo číslo. Telefon však nereagoval. Vypnutý? Vůbec to nechápala, ale stlačila vypínací tlačítko a schody dolů brala po dvou.

Ven téměř vyletěla, když najednou zaslechla ze své zahrady šílený štěkot. Nevěnovala tomu pozornost, asi zase honí nějakou kočku. Nasedla do auta a odjela do práce. Cestou se konečně dovolala nadřízenému: "Omlouvám se, zaspala jsem. Za patnáct minut budu v práci," kousla se do rtu a čekala na rozčílenou odpověď.
"Emmo, jsi v pořádku??" ozval se Rick, "Díky bohu! Máš s sebou Maxe?"
"Co se děje? Proč bych neměla být v pořádku?" nevěřícně kroutila hlavou, byla zmatená.
"Hele v pohodě, chápu, že o tom nechceš mluvit. Nemám pro vás přijet? Všichni si vezmeme volno, jednou si to můžeme dovolit," Rick skoro sténal a Emma se cítila opravdu zmateně.
"Pro koho bys sakra jezdil? Můžeš mi říct, co se děje? Normálně jsem zaspala a teď jedu skoro 130 kilometrů v hodině, abych to od tebe neslízla ještě víc," zaklapla telefon a hodila ho na sedačku. Začalo to být nebezpečné, protože její jízda autem už překračovala hranice. Pustila rádio a šlápla na plyn.
"A nyní následují zprávy," rozlehlo se v autě, "nejaktuálnější zpráva dne: Podivný zloděj s padákem přistál v Dowtownu na 6. Avenue. Kam má dále namířeno nevíme, protože padák opustil a jeho první dům na vyloupení spustil alarm. Poté se ztratil v lesích. Dejte si pozor na kohokoliv podezřelého ve vašem okolí. Muž by měl být vysoké a robustní postavy, tmavé vlasy a potrhaný obličej od špatného přistání. Je možné, že má komplice, svědek zahlédl více pohybů,..." Následovaly další novinky, které Emmu však už nezajímaly. Stačilo jí slyšet tu první. Downtown, 6.Avenue. Sešlápla brzdy až na zem, auto zavřískalo a u nějakého domu se rychle otočila a jela zpátky. Max je určitě v nebezpečí a můj dům taky, neštěkal na kočku! Jasně, nemusel zmizet až ke mně, přeci jenom je to o pár bloků dál, ale stejně mám zvláštní pocit. Jedna věc jí však nedávala smysl. Proč se Rick tak stresoval? Jako by věděl, že je zloděj u jejího domu, i když ve zprávách říkali, že zmizel z dohledu. Natáhla se pro mobil, který ležel na sedačce spolujezdce. Málem to napálila do dodávky ve vedlejším pruhu, protože ztratila kontrolu nad volantem. Nicméně všechno zvládla a vyslovila k smartphonu: "Volat Rick Mill." Její telefon začal vytáčet jeho číslo.
"Tak kde jsi, jste v pořádku? Mluv se mnou? Co se děje? Už je pryč?"
"Ricku, teď jsem si teprve poslechla zprávy v rádiu. A neříkali nic o tom, že by se nacházel u mě! Tak sakra, proč si myslíš, že je zrovna u mě? Jedeš v tom s ním? Vím, jak mě nesnášíš, takhle ses chtěl pomstít, že jsem s tebou strávila jednu debilní noc a pak tě odkopla?" ječela na něj. Najednou se ozvalo pípání. Rick hovor přerušil. "Grrr...Bože!" mlátila do volantu a do jejích žil vstupoval vztek, ale i strach. Potom, co ho odkopla, jí Rick řekl, že je pěkná děvka, a že za to zaplatí. Bála se, že na ní poslal nějakého vraha, který se vydává za zloděje. Jejich firma na padáky by tomu dost odpovídala. Poslal na ní někoho ze svých zaměstnanců. Každý v této společnosti miluje skoky padákem, takže proč ne.

Dojela na svojí příjezdovou cestu, prudce zastavila, až se zaprášilo a vyběhla z vozu. Kolem baráku naprostý klid. Prošla brankou a zavolala na Maxe, který se nikde neobjevil. Stále křičela a už se obávala nejhoršího. Ani si nevšimla, že má rozmlácená okna.
"Hej, Emmo, vypadni odtamtud! Policie je na cestě!" ječela na ní sousedka Julia, vlastně i dobrá kamarádka. Její ryšavé vlnité vlasy jí spadaly do obličeje a vypadala velice neupraveně.
"Julio, co se stalo?" houkla přes plot, ale neměla v plánu jít blíž. Potřebuje najít Maxe.
"Před chvílí ti někdo rozbil okna a vloupal se ti dovnitř! Max pořád štěkal, ale pak...,"její hlas se ztišil, že jí téměř neslyšela, "nevím co se pak stalo, ale Max se už asi deset minut neozval."
"Do háje, Maxíku!" volala na svého miláčka a blížila se ke svému domu. Julia běžela kolem plotu za ní. "Emmo, neblbni a vrať se na cestu! Asi je stále uvnitř!"
"A víš ty co? Já ho sejmu! Stejně je to jenom stupidní žert mého šéfa," vtip to nebyl, jinak by do toho nezamotal poldy. Ale proč byl tak průhledný? I přes veškeré varování překročila práh vlastního domu. Hned dole se nachází kuchyně, proto doběhla přes rozbité porcelánové nádobí k nožům a vzala si ten největší, který si kdy pořídila. Cítila se zoufalá, protože nemohla najít svého psa a její barák je totálně zničený. Nebude to moci ani opravit, protože už tolik nevydělává, jako dřív. Opatrně stoupala po dřevěných schodech nahoru ke svému pokoji, když se najednou ozvalo policejní auto s houkačkou. "Dům je obklíčen, vyjděte ven a položte zbraně na zem!" ozvalo se z megafonu.
"Super, teď uteče!" neuposlechla je a šla dál. Ještě pevněji uchopila nůž, když nakoukla do svého pokoje, který byl naprosto beze změny. Tak jak ho nechala ráno, se zdál být i nyní.

"Položte zbraň na zem a zvedněte ruce nad hlavu!" ozvalo se za ní. Cítila několik párů očí na svých zádech a pistole mířící na její tělo. "Hlavně klid, pochopí, že já nejsem ten zloděj," odložila kuchyňský nůž na podlahu a pomalu se otočila.
"Jste zatčena za vloupání a spolupachatelku. Máte právo nevypovídat. Vše, co řeknete, může být a bude před soudem použito proti vám," přiběhl k ní jeden z jednotky a na ruce jí nasazoval pouta.
"Auu! Copak to nechápete? Já tady bydlím!" křičela na ně.
"Vážně?" podivil se nejstarší muž, který v ruce držel kus papíru, "vy jste pan Rick Mill? Nemyslím si. Teď mi řekněte, kde je ten druhý?"
"Cože?? Tohle je můj barák sakra!" kroutila se, mezitím, co jí odváděli do auta. Pak k ní přistoupil ten nejstarší. Jeho pomalu šedivé vlasy byly propocené a z jeho postavy šel strach. "A co mi řeknete na tohle?" přiblížil se k ní, sehnul se a nadzvedl její pravou nohu. "Něco jste asi při pádu ztratila," sebral z podrážky barevný cár roztržené látky. "Domnívám se, že jste s tím přiletěla."
"Ne, ne, ne... Asi jsem na to musela šlápnout tady v domě. Zeptejte se sousedky, paní Julie Smithové! Potvrdí vám, že jsem zrovna přijela a šla hledat viníka a svého psa Maxe! Zeptejte se jí!" ukázala prstem na sousedčin dům. Policajt se podíval do svého dokumentu a pročítal text. Emma se snažila přečíst něco z papíru, ale neměla šanci.
"Myslíte slečnu Juliu Smithovou, která je slepá a bere prášky, protože vidí přeludy? Nemyslím si, že by byla dobrým svědkem," ušklíbl se a strkal Emmu do policejního auta. Emma upadla do šoku, když zahlédla na protější straně Ricka. Stál tam, ruce v kapsách a smál se od ucha k uchu. Proto mu bylo jedno, že je tak nápadný. On chtěl, aby Emma na to přišla, že je to ON, kdo jí zničí život. Emmu krutě strčili na zadní místa a zabouchli dveře. Řidič nasedl, ale ještě nenastartoval. Čekalo se na druhého policistu, který kráčel k Rickovi. Přátelsky si podali ruce a něco si povídali. Najednou Emma uslyšela, i přes zavřené okno, svého psa Maxe.
"Maxi! Maxi!" ječela a snažila se dostat pryč. "Pusťte mě, nikoho nemá! Podívejte se, je zraněný! Prosím!" ukázala přes sklo na kulhajícího boxera, který cenil zuby a vrčel. Nešel k Emmě, i když jí musel cítit, blížil se k Rickovi.
"To je váš pes? Jak by se tu mohl vzít, když tu nebydlíte?" podivil se řidič.
"Fajn, nevěřte mi, ale podívejte se, potřebuje pomoc! To nemáte ani trochu soucit? Vezměte ho k veterináři, krucinál!" po obličeji se jí skutálelo několik slz. Její život skončí v troskách, pomyslila si. Nakonec člověk za volantem polevil a otevřel Emmě dveře, aby se šli společně podívat na zraněného psa. "Maxiiii!" zakřičela. Max se otočil a běžel k ní jako o život. Začal jí olizovat a nakonec ji poblinkal. "Ale no tak, chlupáči, vím, že ti není dobře, ale postaráme se o tebe!" dala mu pusinku a pevně ho objala. "Všechno bude dobré, slibuji!" Mezitím, co se mazlila se svým kamarádem, řidič policajt držel něco uslintaného v ruce. "Proboha, zatkněte ho!" zakřičel na poldu stojícího u Ricka a Rick se dal na útěk. "Omlouvám se vám, slečno Emmo, propustíme vás později," utrousil a vyběhl za utíkajícím mužem.
"Cos to sežral? Co jsi našel? A víš ty co, mně je to jedno, hlavně že jsi nám zachránil krk! Jsi hrdina!" pořádně ho podrbala za ušima a najednou jí pes převalil na zem svojí tíhou. Přes Emmu přeletěla kulka odněkud nahoře. "Probohaa! Maxi, honem, schováme se za to auto," vřískala a táhla boxera za obojek. Ten se však vykroutil a zaběhl do uličky mezi domy.
"Néééé!" chtěla utíkat za ním, ale jakmile kolem ní zasvištěla další kulka, raději zalezla za auto.

Uplynula asi půl hodina, Emmě to připadalo jako půl dne, když se objevili strážníci se zatčeným Rickem. "Proč se schováváte za naším autem, slečno Emmo?" oslovil jí ten mladší a vytáhl jí ze země. Odemkl pouta a položil jí ruce na ramena, aby Emmu trochu uklidil. "Nevěděli jsme to. Váš pes musel bojovat s Rickem, když zrovna držel dopis pro jeho komplice. Ukousl ten nejcennější kus, kde stálo, že vás chce zabít. Teď už jenom najdeme jeho kamaráda a všechno bude v pořádku. Proč jste se tam schovávala? Útočil na vás někdo?"
"Vy jste neslyšeli střelbu?" vyhrkla na něj.
"Střelbu?? Kde?"
"Nevím, nahoře!" vzhlédla a pak pokračovala: "Můj pes někam zaběhl, dost naštvaně, nevím, jestli to přežije, byl zraněný, chudák malej,"zesmutněla.
Najednou z uličky vyběhl chlap s bouchačkou a za ním se řítil Max. Jeho vrčení bylo slyšet na míle daleko. Policajti ihned zareagovali a komplice dopadli.

Emmu s Maxem odvezli na veterinu. "Pak se ještě stavte u nás na stanici, všechno sepíšeme," podíval se na Maxe, "i s ním můžete, je to hrdina," mrkl na něj a pohladil ho. Max vítězoslavně zaštěkal a poté byli pozváni do ordinace. "Dobře, přijedeme hned, jak to půjde," odvětila Emma a vstoupili dovnitř.
"Ať to všechno dobře dopadne, zatím nashle," houkl mladý policajt Stephan a odešel. Emma se Stephanem si rozuměli a sblížili se. Sice probírali pracovní záležitosti, které je nutné vyřešit, ale jejich debata se často stáčela na úplně jinou úroveň. Více osobní. Padli si do oka a Stephan se rozhodl Emmu chránit za každou cenu. I Maxe. I když Max bude spíš chránit jeho. Také navrhl, že by se Max mohl stát policejním psem. Snad Emma bude souhlasit. Všichni ostatní už řekli nadšeně ano, i Max se zdál být spokojený, když mu to Stephan šeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama