Výzva 1. - 7 slov

3. února 2016 v 9:55 | misa660 |  Soutěže
Co kdybychom zkusili různé soutěže, challenges mezi písálkami? Ať je písálek začátečník či pokročilý, každý se může zapojit. Vždy by se zadalo nějaké téma, zápletka, slova nebo cokoliv a VY povídkáři byste na to napsali svůj krátký příběh. Všichni by měli stejné zadání, ale věřte tomu, že povídky by byly různorodé, protože každý myslíme jinak. Pak by se hlasovalo o nejlepší dílko, získali byste více čtenářů a tak podobně. Kdo by měl zájem, může se to propojit i s wattpadem.

Jak se zúčastnit: Napište do komentářů nebo přímo mně do mailu na misa660@seznam.cz a domluvíme se, co dál. Pravděpodobně by se vaše dílka posílala na mail :)

Výzva 1. : Dávám na rozjezd 7 náhodně vylosovaných slov, které se nějakým způsobem musí vyskytnout ve vaší povídce. Slova spíše udávají pouze zápletku, o čem příběh bude. Jestli se tam nějaké slovo objeví jednou či desetkrát je úplně jedno. Se slovy si můžete jakkoliv hrát, skloňovat, cokoliv.

Vítěz by pak mohl vymyslet další zadání ;) - po domluvě se mnou

Kouzelná krabička nám vygenerovala tato slova:

sebevrah | slabikář | oříšek | pruh | vrah | poprava | přístav

V celém článku si můžete přečíst mojí povídku z těchto slov :)



OTRÁVENÝ OŘÍŠEK

"Nazdar, kámo, jak jsi na tom?" otázal se vysoký svalnatý muž s cigaretou v puse.

"Hele, jdu do toho," odpověděl mu druhý muž, který byl o něco menší a hubenější. Rukou odháněl kouř vinoucí se od jeho přítele.

"A kde?" povytáhl obočí muž s cigaretou a čekal na odpověď.

"Přístav," odpověděl sebejistě menší muž.

"Hmm, Danieli, Danieli. Můj příteli," položil svojí svalnatou ruku na Danielovo rameno, "dej si cigáro. Udělej to pro mě," podával mu doutnající cigaretu. Daniel se však odtáhl.

"Nechci, Šimone. Už jsme se o tom bavili."

"Dobře, tak hned nevyšiluj." Mezi muži nastalo hrobové ticho. Šimon dokouřil a oharek odhodil na zem.

"Nezapomeň na slabikář, jasný?"

"Jasný," odvětil Daniel a poté se k Šimonovi obrátil zády. Oba se vydali jiným směrem.

Sluníčko zapadlo a ulice pohltila tma. Šimon s Danielem se vydali k přístavu. Šimon se dostavil na místo určení o pár minut dříve. Pomalu došel na molo a z kapsy vytáhl červenou křídu. Sklonil se a na dřevěné molo namaloval dlouhý pruh. Po chvíli se v dáli ozvaly kroky. Šimon ani nezvedl hlavu a dál pokračoval ve své práci. Z druhé kapsy vytáhl lískový oříšek. Položil ho na levou stranu od pruhu.

"Máš?" otázal se Šimon. Vypadalo to, jako by se ptal sám sebe, ale Daniel před ním stál za pár vteřin.

"Mám."

"Dej ho sem," ukázal na pravou stranu od namalované čáry. Daniel neváhal a slabikář položil přesně na místo, kam ukazoval Šimonův ukazováček.

"Co teď?" zeptal se Dan bez výrazu v obličeji.

"Nyní přijde tvá poprava. Říkám tomu poprava, protože to beru jako trest. Nikdo z lidí by se neměl nechat chtít dobrovolně zabít. Vzít si vlastní život."

"Naprosto souhlasím."

"Dobře. Ale musím se tě přeci jenom zeptat. Stále po své smrti toužíš?"

"Samozřejmě. Od narození jsem se chtěl zabít. Tento svět mě ničí."

"Výborně. Jsi ten nejlepší sebevrah, kterého jsem kdy poznal. Teď si lehni doprostřed. Na ten pruh," Daniel Šimona poslechl a položil se mezi slabikář a oříšek.

"Roztáhni nohy do stran a ruce si zkřiž na prsou." Daniel opět poslechl.

"Bezva. Teď ti přečtu něco ze slabikáře. Zavři oči a pozorně poslouchej." Šimon začal Danovi předčítat. Dan nehnul ani brvou. Zdálo se, že opravdu naslouchá. Když dočetl poslední stránku, kterou měl na seznamu, tiše na Dana promluvil: "Dane, otevři ústa." Dan odtáhl své rty od sebe. "Ještě trochu," pobízel ho Šimon. Vzal oříšek, který ležel vedle Dana. Opatrně mu ho vložil do pusy a podepřel mu hlavu. "Pomalu ho rozkousej." Danielovi se začala pohybovat ústa, pracoval jazyk i zuby.

"Teď spolkni." Dan své sousto spolknul. Šimon mu pomalu položil hlavu zpátky na zem.
"Zase bude dobře," chytil ho za ruku. Dan mu stisk opětoval.

"Děkuju, jsi ten nejlepší vrah, kterého jsem kdy poznal. Úžasná smrt."

"Já vím. Já vím. Klidně lež, ať ti pak pěna pěkně vychází." Šimon začínal cítit, jak Danielův stisk je stále slabší a slabší. Po pár minutách sebou začal házet a z úst se mu dralo spoustu pěny. Přesně jak očekával. Rychle mu jí stíral, aby Dana zbytečně neumazala. A pak se všechno uklidnilo. Danielovo tělo ochablo a ležel nehybně, tak jako předtím. Ale nyní už bez života.

"Snad byl ten oříšek aspoň chutný, i když byl otrávený. Odpočívej v pokoji," promluvil na zesnulého Daniela. Vzal si loďku, která se houpala na noční hladině, naložil do ní Danielovo tělo a sám nastoupil. S lodičkou se vydal, co nejdál od přístavu, od civilizace. Až našel to správné místo, připoutal k Danielovu tělu těžké kameny a opatrně ho vyslal do podvodního života. Mrtvý muž se vzdaloval pod hladinou, až nebyl vidět. Šimon z něj nespouštěl oči. Když se tělo úplně ztratilo, vydal se Šimon na zpáteční cestu. Bez jediného výrazu v obličeji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama